Žďár nad Sázavou 2. - 4.3.2001
Po počátečních zmatcích při přestupování z vlaku na vlak (kdy jsme poztráceli několik členů, kteří se pak, ale zase našli) jsme konečně dorazili do Žďáru nad Sázavou. Tam nastal problém. Kde se nachází TJ Žďas - sokolovna, která má být naším víkendovým domovem? Jali jsme se tedy po družinkách hledat daný objekt. Asi po hodině jsme slavili úspěch. Bohužel jedna z družinek nedopatřením skončila u zimní hokejové haly nebo nějakého hotelu. Večer se odbyl obvyklým procesem zabydlování. Po večeři jsme pokoušeli mozky logickýma hrama. Dále nám "vedoucí" zadali dosti zvláštní úkol. Šlo o to napsat divadelní příběh, z jehož počátečních písmen by šla sestavit smyslu plná věta o pyramidách. Tímhle jsme až na výjimky "zabili" zbytek večera.
Sobota začala rozcvičkou ve sněhu. Dopoledne se "zapláclo" kolektivníma hrama jako Městečko Palermo, … pro Ynteligenty nebo Bum. Po obědě byla představena včerejší divadelní představení. Niaux nám vylíčily osud psice Yvety a nebohého elfa. Ištařini přisluhovači zase zmapovali životní osudy studentů Jitky Entové a Ládíka Antoše a Sethovi přisluhovači přednesli cosi, co bych nazvala vše o všem. Posléze nás Michal pokoušel naučit základní obrané reakce a ještě nám pobaveně sděloval zážitky z judistických tréninků. Když na město padla tma, vydali jsme se do ulic. Tam jsme si zahráli hru alá Česká Lípa na dvojice a musím říct, že to stálo za to. Večer nám ještě náš známý Ping abé Man věnoval mapu, která by nás měla dovést k našemu cíli. Pak se naše osudy opět rozdělily. Jindra s Bárou stavěli sněhuláka, Kroll z neznámých důvodů zalez pod postel, Michal se vžíval do role dítěte a ostatní blbli s ním.
V neděli, po snídani jsme si opakovali stavění přístřešku nebo rozdělávání ohně za různých podmínek a pokradem doufali, že naše znalosti již zase brzy zúročíme! Ve dvě hodiny nás opustili Lása s Vítkem, nám ze zcela nepochopitelných důvodů, pospíchali do Prahy. Pak jsme douklidili a zabalili si. No a ve tři hodiny i nám "nastal čas" k ústupu na nádraží.
Hra:
"Jitka Entová tiše obíhala hlavní rybník okolo babičiny alerny. Vzdálený Ládík Antoš dívku, ale radostně uviděl. Jitka Entová tiše objehávajíc, měla evidentně radost. Totiž ona znala našeho Antoše méně extrémě než Antoš studentku! Už ráda experimentovala cucáním inteligentních prstů. Inteligentní ruce Antošovy měli další klady. A dále. Oba pochopili. On student už dal Jitce Entové svatební tmavý erbovní znak. Ukončení stávající, trabluplné anegnoty o jeho i studenčině tvrzi a tančírně."
Šifra: "JE TO HROBKA VLADAŘŮ. JE TO MER. TO ZNAMENÁ STAROU ŘEČÍ PYRAMIDA. DOPOSUD JEŠTĚ ZŮSTÁVAJÍ STÁT."