Velikonoční Brdy 12. - 16.4.2001
Výprava začala vlastně už ve středu. Ve 20:0 jsme se totiž sešli já, Michal, a Termit v DDM Karlín a začali vymýšlet program na následující dny.
Všichni 3 jsme vyrazili vlakem ve 21:05 směr Dobříš. Ihned po té, co jsme nastoupili do vlaku, jsme se spřátelili s průvodčím, který nás doprovázel po celou cestu až do cílové stanice.
Cestou do Ontária jsme se jednou ztratili a jednou našli a tak v jednu hodinu po půlnoci naše zraky konečně spatřily spásnou vodárnu, která určovala 100 metrů od kempu.
Ráno jsme vstali časně, již ve 8:30 jsme byli na nohou a razili na cestu k Dobříši. Po cestě jsme nechávali papírky, po kterých měli jít naše drahocenné zbytky.
Za záhadu dne jsme svorně zvolili nalezení památníku padlích, který se podle mapy nacházel mezi vrchy Spálený a Kazatelna.
Přes všechny útrapy jsme se přece jen dostali na nádraží v Dobříši, uložili počáteční úkol, a kousek od něj zbudovali pozorovací stanoviště.
Vlak (kupodivu) přijel včas a zbytek naší výpravy s ním. Na nádraží měli najít zprávu, která je měla odkázat na náměstí. Tak jsme se přesunuli pod jeden ze stromů v přilehlém parku a se svačinou vyčkávali na jejich příchod.
Po klidné půlhodince najednou koukám a vidím Lasičku jak si to štráduje uprostřed náměstí. Urychleně jsme se sbalili a vyrazili na další stanoviště.
Mezitím jsme však museli dokoupit vše potřebné. Když jsme došli na dohled druhému stanovišti a viděli, že naši hledači králů jsou tam, tak s pocitem, že vše klape, jsme se rozvalili v nedalekém lesíku a čekali, až projdou okolo. Avšak po chvíli kdy nikdo nepřicházel vydali se Michal s Termitem na průzkum. Ukázalo se, že se celá skupina zasekla u úkolu, který zněl: "Stojíte u sloupu č. 268. U 1. Je na mostku další zpráva."
Za chvíli se věci pohnuly správným směrem a oni s nimi. No a my tři jsme je z povzdálí sledovali.
Naši kamarádi nás ale překvapili. Minuli onen most a vyrazili dál. Ještě chvíli šli a pak usedli na křižovatku. Horečně jsme přemýšleli jak je navézt zpět.
Zkusili jsme to s papírky a skoro to vyšlo. Holky se vrátily a počítali sloupy. Nevím, jestli to bylo nepřízní osudu, nebo čeho, ale slečny opět minuly. Po té jsme to již vzdali a šli za nimi.
U Knížecích studánek, kde se oddíl zastavil, nás napadlo ukrást alespoň poslední členy, kteří se zpozdí. Ale i tento plán zklamal, jelikož oddíl šel jinou cestou než jsme si mysleli. A tak jsme vše sbalili a šli na Sekery.
Pátek byl v podstatě v duchu příprav velikonoc. Holky doplňovaly zásoby vajíček a kluci šli na proutky.
Cestou zpět se nám však podařil husarský kousek. Na křižovatce k Voznici jsme se to rozhodli vzít "zkratkou". Věrni mottu: "Zkratka byla delší, ale o to náročnější". Jsme ušli 200 metrů za 2 hodiny. Všichni jsme se tomu svorně smáli a pokračovali v normální cestě.
Večer Michal vyhlásil hru, že máme napsat co bychom udělali pro průvodce. Když bylo vše zaznamenáno, oznámil Michal, že zapsané věci se musí udělat během zítřka. A tak se celou sobotu vyrábělo, psalo, vařilo a nic jiného se nestihlo.
A byla tady neděle. Tento den bych nazval "den pánů", neboť holky nám dopoledne odjely. A tak nás zbylo jen 7 kluků.
Odpoledne přišel Termit s nápadem udělat si indiánskou saunu. Všichni tento nápad přijali s nadšením a tak i přes venkovní 2°C z nás o 3 hodiny později lily proudy potu.
Tím však nebyly naše nápady u konce. A sice ve 22:00 nás napadlo, že to holkám nemůžeme udělat a nevypráskat je a tak jsme druhý den vstali ve 4 ráno a vyrazili i s pomlázkami ku Praze.
Ve vlaku jsme se ještě shodli, že když je to tak slavná událost, že se musíme slušně obléct a tak měli všichni na sobě kvádra.
Tak takhle nějak vypadaly Velikonoce v roce 2001.