Letos jsme se opět vydali na Slunovrat do Pardubic a to v sestavě Jindra, Zuzka, Lucka, Lása, Vojta, Michal, Kris a Bára. Do Pardubic se nám povedlo dostat bez problémů, ale v okamžiku, kdy jsme vystupovali z trolejbusu, i přesto, že ostatní jeli dál, jsme začali trochu tápat. Prodírali jsme se houštinami a objevovali nové cesty. Ale když se před námi zjevil areál cihelny, naše nálada opět stoupla (ne, že by předtím byla nějak pokleslá). Vyfasovali jsme vstupenky a vrhli se do víru festivalu. V sedm hodin se na pódium vydrápali první zpěváci a skupin, ovšem až poté co jsme si všichni řádně a ve stoje zazpívali Vlajku. Všechno probíhalo v absolutní pohodě, písničky, které jsme znali, jsme si notovali spolu s vystupujícími, okupovali jsme stánky s občerstvením (hlavně ten s langoši). Prostě pohoda. Jenže….. kolem desáte jsem (Kris) zjistila, že jsem ztratila vstupenku na zítřejší den, což pro mě představovalo víc než velký problém. Co jiného zbývalo než zaangažovat celý oddíl do hledání inkriminovaného zeleného papírku. Naše snažení se však nesetkalo s úspěchem.

Páteční program skončil a my se jali hledat vhodné místo k přespání. Po chvilce hledání jsme se uložili kousek od silnice do spacáků a oddávali se spánku.

Druhý den ráno, tedy v sobotu, jsme kupodivu opět všichni vstoupili do areálu. Co říct jiného než UFF! Dnešní program začínal až v jednu hodinu, a tak někteří odvážlivci okusili na vlastní kůži zdejší bazén. Nutno podotknout, že zas takové teplo na to nebylo. Znovu jsme si zazpívali Vlajku, až teď mohla začít další produkce… Mezi účinkujícími se objevili Nezmaři, Žofka Kabelková, Modrá kref, Jeroným Lešner, Lokálka a další a další …

Malým překvapením pro nás bylo vystoupení Poupat. Ti ač nezahráli ani přes naše naléhání celý Broučky, aspoň částečně si nás udobřili velkým perníkovým srdcem. Bylo fakt moc dobrý! Ale ani tohle nebylo všechno.

Při předávání klíč se objevila další výzva. Políbení od Žalmana, no kdo by odolal. Praxe bylaasi taková: všechny políbené dívky se postavily do řady, poslední držela klíč a Žalman se k ní musel jednoduše prolíbat. Pozor! Ona šťastná byla … byla Bára. První vlaštovka slávy pro náš oddíl. Jo, i já jsem dostala pusu …! Následovala další a další vystoupení, nálada neumdlévala a kvalita neklesala.

Sentimentálním zakončením byl Spirituál kvintet. Po tom co skončili i mi jsme se a odcupitali na nádraží => něco kolem jedné ranní. Notně zdrcení jsme se propotáceli spící Prahou a dorazili domů kolem půl páté… ale stejně mi ty kruhy pod očima za to stály…

Kris