Slabce u Rakovníka 2. - 4.2.2001
To je ta výprava, která byla po Maringotce. Byla sice vyhlášena jako povinná, ale z různých důvodů (nemoc) se nás k ní nedostalo moc. jelo nás všehovšudy devět. Lása, Fanďas, Kristina, Bára, Kroll, Kuba, Martina, Jindra a já. Cesta sama začala už divně. Lása jel pozdějším metrem, holky o metro dřív s jindrou a naše metro bylo pomalí. Je vlastně zázrak, že jsme dojely.
Ve Slabcích na nás čekal školník zdejší školy a my měly i školu. Jako první se muselo doplnit zásoby tuků v těle a jedlo se. Pak to vypadalo na spánek, ale opak je pravdou. opět z nevysvětlitelných důvodů se šlo spát kolem 2 ráno, někteří kolem 6h. Co se dělo fakt netušim. Vím jen, že pro nákup jít bylo nad moje síly. Nad Jindrovi asi taky, protože trvalo pěknou dobu než se vzbudil.
Po obědě skládajícího se z kuřete, knedlíků a zelí následoval chvilkvý spánek (pro mne vysněný). Ve 14:00 jsme se vydaly na průzkum okolí. Původní myšlenka, že najdem mlýn se jaksi nevydařila. Sice každá dvojice (trojice) došla na stejné místo, lae mlýn to asi nebyl. To asi moc nevadilo, protože něco jako zasněženej Lása dokáže zvednout náladu. Později to odnesli všichni.
Po návratu bylo nutné vše usušit a tím vznikly "prádelní šňůry" na všech akumulačkách. Potom co byl perník darovan od Egyptských domorodců na světě, se ukázalo, že pan Tajemný z Egypta se ozval. Nechal po budově několik indýcí, které měly dovést k další zprávě. Valstně to byla jednoznačná žádost o otevření pyramidy a odnesení pokladu falešného faraona tomu pravému.
Večer byl spestřen známou hrou, kde je několik úkolů v krabičce a postupně si každý nějaký vybere. Jenže úkoly byly napsány námi. A to tak, že ještě nikdo netušil o co se jedná. Každý měl napsat co by nikdy neudělal a je to v mezích morálního chování. Výsledkem bylo, že například Kroll sežral koně (Kriss by ho nikdy nejedla)... .
Noc už proběla v mezích a většina se prospala.
V neděli ráno se Lasička nějak zamotal do nějaké diskuse. Normálně to snad ani není zajímavé, ale tohle bylo. Několikrát prohlásil: "Já už to chápu!", a pak zase opak. to se někoikrát opakovalo. Pro nezasvěcené do problematiky to bylo dost zajímavé (tudíš i pro mne).
a jako vždy ůklid, odjezd a domov.
Odjez byl zpesřený tím, že jsme se domnívali, že nestihneme vlakový přípoj do Prahy a tak jsem byl jaksi nervní. Pan autobusák ještě k tomu prohlásil našeho kubu za 15ti letého!!