Silvestr v Činěvsi 30.12.1998 - 2.1.1999
V deset hodin jsme se tradičně sešli u klubovny. Jelo nás celkem sedm, Zoubek, Pavel, Bára, Zuzka, Martina, Termit a Já. Už cestou na Hlavní nádraží byla docela legrace. V metru jsme vázali různé tvary a předměty z šátků a dávali je ne sebe. Po příjezdu na Hlavní nádraží jsme se dozvěděli, že vlak nám jede až kolem 11:45. Nezbývalo než se pořádně nasnídat. Cesta vlakem na zábavě nijak neztratila, bavili jsme se.
Hned po příjezdu jsme uklidili v činěvské chatce pokoj s kamny. Nezbylo tam nic kromě těch kamen, později ještě matrace. Ve chvilce klidu nám Termit řekl, že dnes večer se nám otevře časoprostorová brána, kterou se dostaneme do dávné minulosti. Měli jsme si sbalit vše co tam budeme asi potřebovat. Včetně velkého množství jídla koupeného již v Poděbradech.
Večer jsme zalezli do sklepa (časoprostorové brány) se vší bagáží. Sklep je velice malý a tak to nebylo špatné, byla tam i zakouřená atmosféra. Nevím jaká to byla doba, ale asi hodně před námi, museli jsme si postavit celty.
Ráno jsme měli budíček v 8:00 a následovala nějaká rozcvička. Skládala se z běhu a cvičení.
Dopoledne jsme vzali v úvahu dvou hodinový program, který si měl každý připravit a také zprávu o tom, že musíme osvobodit městečko od strašného deště. K obědu byly dvě kuřata a po něm ten program. Po večeři jsme se dostali do neznámé vesnice, kde nás v rámci svých zábav začali učit různé tance.
Na noc jsme se vydali do lesa, kde jsme měli připravené dříví na novoroční oheň. Byla to Pyramida. Ještě před 24:00 jsme si zazpívali několik koled a pak jen čekali na Nový rok.
Jakmile jsme zaslechli první rány z rachejtlí, poznali jsme, že je to naše znamení k tomu, abychom si slavnostně připili z čutory vody a snědli kousek dobrého kuřete. Samozřejmě jsme nezapomněli na hymny. Nejdřív státní, pak slovenská a na konec ta naše. Po té jsme oheň zajistili a šli do chaty. Ještě než jsme usnuli, dobře jsme se najedli a zahráli si hru na pravdu, která měla další noc úspěšné pokračování.
Budíček se posunul na 10:00 a rozcvička ještě také. Dopoledne jsme luštili šifru v podobě runového písma, která nás pak dovedla k další. Ta byla u rybníka a zajistila nám recept a suroviny k němu, který mohl zrušit to strašné prokletí. Bylo to kouzlo v podobě vařených párků.
Poslední probuzení bylo opožděno, nikdo se nevzbudil v čas. Nasnídali jsme se, uklidili svoje věci, uklidili chatu a čekali na časoprostorovou bránu. Po jejím průchodu jsme se sbalili a šli pěšky do Poděbrad. Málem jsme zůstali ještě jeden den, ale nevyšlo to.
Domů jsme se vrátili všichni a zdraví, tedy kromě Pavla, který si vypůjčil "Drobka". Dá se tedy říct, že se vlastně nestalo nic špatného. Tak ať přísloví " Jak na noví rok tak po celý rok" , je pravdivé.
Michal