Sobota 31. března 2001
Dne 31.3.01 naše malá skupina dobrodruhů vyrazila na obhlídku naší malé hlavní oázy. Vyrazili jsme podzemním velbloudem do centra. Z Václavské ho náměstí naše cesta pokračovala na náměstí Staroměstské, kde se rozhodlo o našem dalším putování. Ještě cestou jsme navštívili místního zbrojíře a prohlédli si jeho výtvory. Měl ceny velmi lidové, cena za kroužkovou zbroj se pohybovalo kolem 80 000,-Kč. Poté co jsme si do prohlédli exponáty, razili jsme do knihkupectví Jednorožec. Už jsme sahali na kliku, ale náhle zazvonil mluvící přístroj. Všechny naše plány se v tu chvíli změnily a šlo se na loď. Na lodi už čekal Mirek, zdejší strojník. Mával už z okénka lodi. Od lodi nás dělil pouze plot a 3m hloubka. Tak se nám nepodařilo přemluvit Kristinu a museli jsme ho obejít. Skákání ji asi nebaví.
Na lodi jsme se dozvěděli, kdy byla na vodě poprvé. Bylo to už za dob, kdy zde měli moc němci a tedy už na lodi nevisí hákový kříž, který ji dříve tak zdobil. Podařilo se nám prohlédnout snad všechny místnosti, včetně kuchyně, a pak následovala samotná strojovna. Poplakali jsme nad 150-ti koníčky, které vtěsnali do tak malého parního stroje, ušpinili se od hlavní hřídele o průměru asi 15cm a to celé bylo doprovázeno neopakovatelným zvukem agregátu, bez kterého by tam bylo snad i ticho. Ještě před odchodem jsme se podívali na palubní můstek a na Vltavu s vrchu. Kdyby nebyla taková zima, dal by se tam docela dobře chytat bronz. Při odchodu nám ještě Mirek řekl, že tam kde stojíme, bude dřevěná podlaha a vlastně celá loď se bude podobat více lodi, než plechové krabici.
Po cestě do Vojanových sadů byl naší návštěvou poctěn prodavač párků a stačili jsme při tom trošinku zabloudit. Pak už jsme stáli před kamennou rotundou, kde se díky kamenům objevovaly různé tváře. Pod hodinami na stromě jsme dojedli oříškovou čokoládu a pohádali se o druhu těch hodin. Schválně, na jaký čas jsou sluneční hodiny? Toto téma ném zabralo asi 10 minut Závěrem jsme souhlasili s Jindrou, zimní.
Pak už ale zazvonil budík a Kris musela domů.
Cesta byla zakončena v cukrárně Paraplíčko. Tam byl sice široký výběr zmrzlinových pohárů, nicméně měli pouze jeden druh. Po nás v popelníku ještě zbylo asi 10 obalů od "POKÉMONŮ". Jindra šel na jih a my na sever.
Kroll, Michal