Když jsme dorazili do Líšného měli jsme bojový úkol: najít majitele a chatu. Netrvalo dlouho a našli jsme majitele. Jelikož někteří z nás už tam jednou byli (a to před 6-ti lety), tak jsme dostali klíč od chaty a pár informací potřebných k přežití. Vydali jsme se směrem k chatě, ale nečekali jsme, že zažijeme malé dobrodružství. “Ono šest let je šest let”. Jelikož pár lidí tvrdilo, že chata je ještě výš a já, že už jsme měli odbočit, tak jsme si zašli nahoru asi půl kilometru. Nakonec jsme se vrátili k mé odbočce a konečně dorazily k chatě. Po příchodu jsme se navečeřeli a postupně ubytovali. Spát šel každý kdo chtěl. Ráno se šlo nakoupit a byla naše vytoužená oblíbená rozcvička. Po snídani jsme se dali do výroby dobového oblečení. Kluci si dělaly haleny a holky šaty. Někteří pánové se ukázali velice dobře se svým talentem na šití.

Po obědě nás čekala hra venku. Po celou dobu trasy jsme si zapisovali písmena s čísly, které znázorňovaly šifru, kterou jsme potom luštili. Na konci trasy nás čekala trasa poslepu podél provazu a na konci jsme si vybrali předmět, který později symbolizoval amulet. Vyluštěná šifra nám posloužila večer, aby jsme požádali velké bohy o posvěcení amuletu.

Večer jsme přišli žádat o posvěcení našeho amuletu a poděkovali jsme. Potom byla volná zábava a spát se šlo, kdy každý chtěl. Ráno jsme si začali balit a uklízet chatu. Odjeli jsme dřívějším vlakem, než jsme původně plánovali, protože někteří potřebovali být dřív v Praze. Cesta domů probíhala v celku v pohodě, až na pár maličkostí, které se v pohodě vyřešily.