Je tomu již podruhé co jsem zorganizoval týden na horách, na čerstvém vzduchu a samozřejmě skvělou pohodou a relaxací.
Je však škoda ze je tomu zároveň podruhé co nás tam jelo jen pár (čtyři) z mnoha, zkrátka pánská jízda se nám z toho vyklubala. Odjezd byl naplánován na pátek večír a jelo se autobusem z Florence a mířili jsme si to rovnou na Labskou(to je zastávka mezi Špindlem a Vrchlabím). Lasička S Vojtou snad celou prokecali ale to nemohu říci s jistotou neboť já sem až na poslední čtvrtinu cesty sem byl vzhůru a byla vcelku švanda. Ano kladete správnou otázku kde je čtvrtý o kterém sem se již zmínil. Tak Milan kvůli zápasu přijede až v pondělí.
Sobotu jsme byli na lyžích u chalupy abychom se rozlyžovali a večer jsme jeli na noční nove osvícenou Hromovku která je na začátku Špindlu. Lyžování tam bylo super ale jaksi se postupně začaly tvořit plotny a tak ten kdo neměl alespoň trochu nabroušené hrany tak byl v pytli.
Neděle, ta byla fyzicky velmi náročná. Vyrazili jsme na totiž na běžky na kterých to zrovna moc nikdo z nás neumí. Vydali jsme se z chalupy na nenamazaných běžkách neboť Vojtech inteligent místo baleni na hory chatoval na netu. Rozhodli jsme se tedy ze navštívíme Horní Mísečky a možná i labskou boudu. Ale po dvouhodinovém výstupu a sváče u bufetu jsme se tedy pokusili ještě o malý výstup jenž se nám vůbec nepovedlJ a tak jsme to stočili na Rovinku kam nám to trvalo jen 90minutJ. Na rovince jsme se opět zastavili na šálek teplého nápoje a a nakonec jsme se vydali na chalupu. Ještě jsme se šli večer projit poslat par dopisů z Arniky a jsme sešli na přehradu (Gravitační přehrada Labská na Labi pod Špindlerovým Mlýnem byla vybudována v letech 1910 až 1916. Byla postavena v rámci programu podle zákonů z roku 1902 o stavbě soustavy nádrží a z roku 1903 o provádění říčních úprav a zřizování ochranných nádrží. Vydání těchto zákonů si vynutily velké škody po katastrofálních povodních v letech 1888, 1890 a 1897. Přehrada je nejhořejším stupněm soustavy vodních děl na Labi, který zachytává převážnou část sněhových vod ve střední části Krkonoš.). Před výstupem jsme se ještě zastavili v hotelu Styl na kulečník.
V pondělek přijel Milan a hned po příjezdu jsme ho postavili jako nováčka na lyže a pustili ho z kopceJ. Ale musím uznat že se držel zuby nehty a že mu to i vcelku šlo. Večer jsme ho ještě vytáhli na noční sjezdovku na Žalí kde se dosti Milan rozlyžoval a Lása konečně mel nějaký styl. Jen cesta zpátky se nám malinko nevydařila. Tu jsme šli pesky 3 hodiny a měli jsme toho plné zuby.
Další den jsme Milana vytáhli ,ale tentokrát ne na lyže ,nýbrž na běžky a šli jsme s nim jen takový malinky okruh který ujde i mátinka. A večer jsme hrály karty s děvčaty. Následující dny jsme už byli buď na běžkách a nebo jen hrály karty s tím ze se Milan zlepšoval úplně ve všem. Nakonec to dopracoval až tak ze jsme zvládli vyjít 7km za hodinu na Mísečky a tu samou dálku spět za necelých 25minutek.
Jediné co se tak trochu více pokazilo byl odjezd Vojty a Milana jež prošvihli autobus ne však svou chybou ale špatnou radou pokladní na jizdebky. Nakonec tedy jeli kluci dom v sobotu 1.3 už někdy kolem páté ráno a já s Lásou někdy kolem čtvrt na pět.