Drakyáda 23. 10. 1999
Podle názvu každý ví o čem bude řeč. Soutěž, zvaná drakyáda, je sestavena ze tří úkolů. Hodnotilo se jak výtvarné umění stavitelů tak i jejich dovednost sestavit draka tak, aby se vznesl do výšky a tam setrval.
My jsme se rozhodli, že postavíme draka asi ve čtvrtek, tři dny před soutěží. Na oddílové schůzce byl řečen čas a místo, kde budeme stavět. Druhý den v pátek se pustilo do uměleckého díla hned několik členů. Pepa přišel s návrhem na konstrukci, Krollík se vydal na uměleckou dráhu a začal ukazovat svůj talent v kreslení spolu s Fanďasem. Aby nebyl drak tak zákeřně vyzdoben (krvavé oči, tesáky, pazoury s drápy …), prosadila si Kristina dvě berušky. Marek nás duševně podporoval a dělal třásničky, které se pak neosvědčily. A na konec samotnou konstrukci stavělo lidí několik, byl tam Jindra, Martina, Lása a já. V páteční večer byl drak skoro hotov. Dohodli jsme se na tom, že se ještě před soutěží sejdeme.
V sobotu ráno se pokračovalo. Drak se dovedl k dokonalosti. Oživený kus igelitu zpevněný čtyřmi tyčkami. Oči výstražně koukali na každého a nápis Pro termita, jenž byl vytvořen jako vzpomínka, hlídal pár strašlivých pařátů s neostříhanými nehty. Po boku lezli dvě slunéčka sedmitečná a vdechli drakovi opravdu život. To vše bylo doplněno dobrou náladou a odhodláním běhat před drakem. Odešli jsme na oběd. Naše cesty se opět zkřížily na hřišti, kde už se pokoušelo několik draků létat. Na začátku soutěže se udělala prohlídka draků porotou, bylo to jen pro draky po domácku vytvořených. Kupodivu jich nebylo málo, ačkoli se drak prodával v každém hračkářství. Pak následovala soutěž komu drak vylétne výš a komu tam déle vydrží. Nevím jestli byl dostatek větru, ale nám se moc nedařilo. Drak dosáhl několika metrové vzdálenosti od země a pak se zřítil opět k zemi. Někdy se zamootal do provázků ostatních draků. Můj názor je, že bylo málo větru, ale ti draci, co se zrodili strojově na nás stejně koukali z vysunuté nohy. Po několika hodinách se soutěžení přerušilo a došlo k vyhlášení výsledků. Mnoho draků dostalo diplom a k tomu i věcné ceny. My jsme dostali skvělou cenu, cena originality (nebo alespoň tak nějak se to ke mně doneslo). Každý z nás dostal po jednom lízátku a koblize. Tak soutěž skončila.
Po ní jsme se vydali ještě jednou vynášet draka vzhůru na Dobrou vodu, ale ani tam to “nefoukalo”. Co se dalo dělat příští rok bude taky rok, a tak se o to pokusíme zas.