Dva dni po té, co jsme dostali vysvědčení, jsme se sešli na Hlavním nádraží, naposledy se objali se svými rodiči a zamířili k Popradu na Slovensko. Cesta vlakem a po té i autobusem uběhla rychle, tudíž jsme se již v poledne ocitli v cíli, tedy na louce poblíž Spišské Staré Vsi. Už v autobuse jsme se museli o místo dělit s našimi slovenskými bratry, přijeli ve stejný den jako my. Stavba tábora začala hned po příjezdu, přesto že tyče s postelemi dorazily až pozdě večer. Například latrína, vlastně kadibudka, byla úplně první věcí, kterou jsme postavili. Byla krásná roubená s chlapečkem a holčičkou. Navečer se postavila tři, tedy vlastně čtyři tee-pee. Jedno z nich byla kuchyň, kde se Jindra ihned ujal vlády. V noci jsme se všichni nějak nasáčkovali do týpíček a usnuli spánkem znavených lidiček.

Druhý den ráno nás probudily kapky deště, bohužel ještě dříve než Michal zapískal budíček. Celý den se na nás sluníčko mračilo, z mraků neustále hustě pršelo a z malého potůčku se stala dravá řeka. Přesto jsme museli dál pracovat. Termit s několika lidmi odjel do civilizace, aby doplnil zásoby a zároveň dovezl krajinky na poličky. Ostatní mezitím kopali jámu a stavěli pro holky vlastní týpí - Jindra se s Milanem činil u kotle, v němž nám kuchtil jídlo. Nutno podotknout, že bylo vynikající.

Ve středu se počasí trochu umoudřilo. Pepa, naše rosnička, předpovídal sice hezké počasí, ale bez občasných přeháněk se to neobešlo. Ráno, po rozcvičce a snídani, se kluci vrhli do stavby posledního, tedy pátého týpíčka. Všichni, samozřejmě mimo Chity, si udělali postýlky a poličky. Termit s Krollem vybudovali indiánskou saunu a Fanda, náš vodomil, začal stavit umývárnu a koryto. Ještě nesmím zapomenout na to, že byl krásný magický úplněk. Bohužel ne všichni ho dokázali ocenit.

Čtvrtek byl odpočinkovým dnem. Dopoledne nás přijela navštívit Séška, kterou jsme velmi radostně uvítali a hned seznámili s kuchyní. Byl také postaven stožár, jehož Chita s Kris předtím ještě stáhly z kůže, sadistky. Sluníčko, které podle Pepi mělo svítit celý den, se po obědě schovalo za mraky a začalo pršet. Doopravdická průtrž mračen, v níž všechna týpka prošla zkouškou, zdali do nich neprší. Stan holek ztroskotal na plné čáře. Pár lidí v noci dokonce zkoušelo indiánskou saunu, načeš jsme naposledy klidně usnuli.

Páteční budíček byl trochu posunutý, protože Michal zaspal. Probudili jsme se do mlžného oparu, ale sluníčko jím brzy prorazilo a po celý den vesele svítilo. Dopoledne jsme se všichni mimo Chity a Milana odebrali do Vsi, abychom doplnili již dosti prořídlé zásoby. Odpoledne se hrála první hra. Kája byl přidělen do družinky Niaux a Milan k Přisluhovačům. Také jsme pověsili naší státní vlajku. Večer byl zahajovací oheň, kde se jako vždy zpívalo, i když většinou v demoverzích, a hrálo. Největší úspěch měla hra na mravenečky.

V pondělí se šlo nakoupit. Odpoledne jsme hráli hru v lese. Měli jsme sbírat čísla a udělat z nich čísla. Protože většina Slováků odjela na výlet, vsadil se Michal se Slováky, že jim ukradne šátek. Přepad se nejdříve nepovedl a hlídka je (Z., K., M., M.) zajala, ale Zuzka je osvobodila. S sebou do tábora si jako rukojmí vzali Cilita, Ozgyho a Plťaře. Za trest musel Ozgy 1h držet v puse kanadou, Cilit v ruce držel dřevo s hadrem a Plťař kůl. Potom je pustili.

1. udělat píšťalku
2. vyrobit nádobu na 10l (z přírodního materiálu)
3. jít v 11 hodin v noci sám na určité místo
4. ve dvojici dojít z 10-ti kilometrové vzdálenosti do tábora, odchází se večer a musíme se vrátit do budíčku
5. 24 hodin mlčet
6. vydržet 3 min 5 sec ve visu

Kája s Fandou se hned vydali plnit úkol - návrat z 10-ti km domů. Trefili dobře, vrátili se ve 2h ráno.

Ve čtvrtek dopoledne vše probíhalo obvykle, tedy kuchyně, dřevo atd. Odpoledne se, ale hrála hra. Dostali jsme šifru, která nás vyzvala abychom rozdělali signální ohně, přičemž nám v tom vedoucí měli zabránit stržením šátku z ruky. Jediným způsobem jak se zachránit bylo buď utéct, nebo vytvořit dvojici, kdy se jeden na zádech druhého. Pak na nás čekala další šifra. Po jejím rozluštění zbyla tato zpráva: "V HLUBOKÉ ZÁTOCE BRANKU PODPLAVTE. POZOR! NAD NÍ AMULET STRÁVÍ A ZABRÁNÍ VÁM V HODNĚ ŠTĚSTÍ." Proto naše další kroky vedly k tůni. V noci na nás holky udělaly přepad, ale nám se vlajku podařilo ubránit.

V úterý byl posunutý budíček na půl desátou. Hned po tom co se vrátili nákupčí s jídlem jsme se vydali na celodenní výlet do Polska. Hranice jsme překročili v Lysé nad Dunajcem a dál 5km k hradu Dunajec w Níedzicy, který sídlí u veliké přehrady. Po prohlídce, které ovšem nikdo moc nerozuměl protože byla polsky, nastala "jídelní pauza". Pak se část (Martina, Zuzka, Chita, Lása) vrátila směrem do tábora a zbytek pokračoval na další zříceninu hradu Czersztyn (Čerštýn). Cestička vedla, nevedla lesem. Hrad byl bohužel už zavřený, ovšem nám to nevadilo, překonání zdi bylo dílem okamžiku. Cesta zpět do tábora proběhla jemně hekticky - kvůli času.

PUŤÁK - Beliánské Tatry Středa, Čtvrtek

Ve čtvrtek okolo poledne, hned po nájezdu na Ždiárský obchod s potravinami, se razilo po naučné stezce do Tater. Prošli jsme spoustu krásných a zajímavých míst. Bohužel bylo málo času a proto jsme přes kopce akorát prosvištěli. Přes Tatranskou kotlinu už doslova proletěli do Lendaku abychom stihli autobus. Ze staré Vsi nás vzal Termit autem. V táboře už na nás čekala báječná večeře, v podobě pečených kuřat, kterou pro nás připravili ti co se nezúčastnili výletu (Jindra, Zuzka, Martina a Michal) Všichni zhodnotili puťák jako velmi povedený a to i přes značnou únavu a bolest nohou!

Pátek byl pro nás velmi nabytý den. Odehrávala se totiž pokladovka

To byly původní verše do poslední hry. V lese podle odrazu zrcátek jsme našli několik indicií. ZEM, PŘEVLEK, ASFALTOVÁ KOMUNIKACE, STŘECHA atd. Ty nás zavedli do blízké zemianky. Tam na nás čekala další zpráva.

1. Niaux
2. Sethovi přisluhovači
3. Ištařini vyznavači

Odpoledne po pokladovce začalo bourání. Shodila se 3 týpka a všichni si zabalili. Potom začaly přípravy na závěrečnou hostinu. Úderem osmé hodiny se všichni sesedli ke kulatému stolu v jednom z posledních stanů. Pak už se jen hodovalo. Ovocný koktejl, placky co dům dá, ovocný salát, hromada popcornu, těstovinový salát s masem, chlebíčky, sušenky a posléze i utopenci. Užili jsme při jídle spoustu legrace i se Slovenkami, které se přišli podívat. Večer byl zakončovací táborový "ohýnek." Ke spánku se krátce po něm každý odebral, kam chtěl a kde ulovil kus místa.

Sobota už od rána probíhala ve znamení zmatků, balení, pálení a uklízení. Asi ve 4 hod. jsme se odebrali do Spišské Staré Vsi a odtud do Popradu. Tam jsme se naposledy rozloučili se Slovenskými bratry, vyzvedli si batohy a při dlouhé cestě se připravovali na rodiče! Dále jsme ještě ve vlaku kupili plány na příští rok a vyrukovali jsme, že příští rok budeme Keltové, Milan nás také seznámil s výsledky tichého hlasování.