Byl to už 31. ročník, který se uskutečnil. Jelikož o této akci jsme se dozvěděli týden před jejím konáním, nikdo ze zúčastněných vůbec netrénoval. Této akce se pouze zúčastnili: Fanda, Lása, Martina. Šli jsme tam za cílem zúčastnit se a zjistit svoje nedostatky, ale nejvíce jsme spoléhali na Lásu, který byl v dobré formě. Byli jsme běhat nové zámecké schody. Do té doby jsme si mysleli, že jsou jen Staré zámecké schody. Na plánku hradu jsme zjistili, že se zde ještě nachází Nové zámecké schody. Tak jsme se vydali směrem k nim. Při prvním pohledu nás hned přešel mráz po zádech. Mezi tím už běhali první závodníci. Tak jsme sešli k jejich začátku a nechali jsme se zapsat do startovní listiny. Po zapsání na startu jsme dostali startovní čísla. Po té jsme měli ještě chvíli na rozcvičení, a pak to vše přišlo. Jako první jsem na řadu přišla já (Martina). Po mě hned běželi Lása s Fandou. Vždy se běhalo po trojicích. Byl to velmi náročný běh, protože jsem vůbec netrénovala a nebyla zcela fit. Taky se to na mě odrazilo v poslední fázi závodu: vytuhli mě svaly. Je to velmi nepříjemné a nedá se s tím vůbec nic dělat. Proto mě v závěru o pár vteřin trumfla mladší běžkyně. Potom běžel Lása s Fandou. Nejvíce úspěchů jsem čekala od Lásy. Po závodě jsme všichni hledali své plíce a nohy. Pak už se čekalo jen na výsledky a vůbec jme nedoufali, že máme nějakou naději na trochu solidní umístění. Pak přišlo vyhlášení výsledků a byli jsme překvapeni. Štěstí se usmálo i trochu na nás.