Sál, který byl až do teď plně osvětlen začíná tmavnout. Ještě jednou to zašumí než udeří na naše uši vlna zvuku z reklam. Film začíná. Jednoho krásného dne si Frodo Pytlík čte v lese, když tu náhle zaslechne hrkot káry a známí zpěv. Ano není to nikdo jiný než starý dobrý Gandalf. Asi jste již všichni pochopili o kterém filmu že je to řeč.Jo to dlouho očekávaný Pán Prstenů – Společenstvo prstenu. Tento film jsme všichni již dlouho vyhlíželi a konečně je to tady. Dostat se na něj však žádá dostatek trpělivosti. Já osobně jsem na něj šel v hlubokých nočních hodinách (začátek od 23:45) a byl jsem rád, že jsem sehnal lístky.

Film sám o sobě je opravdu skvělý. Děj neztrácí na spádu, herecký výkon je neuvěřitelný, Počítačové triky vypadají jako by to ani triky nebyli a masky jsou tak věrohodné, že když jsem uviděl poprvé skřeta málem jsem se protlačil z toho úleku sedačkou. Není na něm však vše výborné. Za jeden a hlavní nedostatek považuji většinovou nesouvislost s knihou. Dějová linie je zachována avšak některé situace jsou vynechány nebo naopak přidány. Tak například příhoda s Tomem Bombadilem a jeho ženou je naprosto vynechána. Zvláště když je Tom poměrně důležitá postava v ději.

Musím se však pozastavit nad užasnou schopností programátorů, kteří vytvořili tak přesvědčující iluze draků vodních koňů a jiných potvor, že se až místy tajil dech. Nejúžasnější však byli výškové poměry mezi elfy, hobity, trpaslíky, lidmi a skřety. Ve filmu je Frodo Gandalfovi opravdu skoro po pás a Gymli je stejně vysoký jako skřet. Za podivuhodné se zdají být i jazyky, které jsou použity. Gymli mluví ostrým skotským přízvukem, elfové mluví opravdu hatmatilkou (jazykem, který používají původní kmeny na Novém Zélandu, atd.

Bylo by toho ještě mnoho na vyprávění, ale tím bych vás připravil o ten nádherný požitek ze zhlédnutí filmu a tak vám již jen doporučím: “Běžte na to!!!”