Na jednom statku žili starý osel a malé štěně. Pejsek se celé dny nehnul od hospodáře a hospodyně, hrál si s nimi, olizoval je a nechával se hladit. Osel od rána do večera těžce pracoval. Osel záviděl štěněti, že si ho pán a pani mají tak rádi. Přemýšlel tedy, jak to udělat, aby si i on mohl tak žít. Pozoroval, co štěně dělá, a dokonce se i učil dávat pac, když viděl, jak za to hospodyně pejska chválí. Když si osel myslel, že už toho umí nejméně tolik co štěně, chtěl to vyzkoušet. Počkal si, až bude mít pan hospodář dobrou náladu, radostně k němu přiběhl a sekl ho po tváři kopytem, jak to štěně dělá tlapkou. Hýkal při tom tak nahlas, že pán div neohluchl. Ale místo pochvaly a pohlazení popadl hospodář klacek: “Já ti dám, ty potvoro ušatá! Já ti ukážu, takhle se chováš k pánovi?” Takový výprask osel v životě nedostal. A ještě dlouho potom přemýšlel, kde se vlastně spletl.