Začátečníka učíme řezat od sebe, ale ani to není bezpečné. Lidé, kteří dovedou s nožem zacházet nejlépe řežou směrem k sobě rukou obrácenou dlaní vzhůru. Čepel nože je z boku na malíčku, paže pracuje tahem místo tlakem a vyvíjí tak větší sílu a lépe nástroj ovládá. Jisté však je, že nikdy nesmíte řezat směrem k ruce, která dřevo drží. Nůž udržujte stále ostrý. Kdo má tupý nůž, dokazuje tím, že je zelenáč, ostrý nůž je znakem zkušeného zálesáka. Máte-li mít nůž stále ostrý, musí být z dobré ocele a musí ho umět nabrousit. Dobrou čepel získáte jediným způsobem – vyberete si dobrou značku nože. Všelijak zdobené nože jsou málokdy z dobré ocele. Staří zálesáci dávají přednost noži s světlou střenkou, neboť se lépe hledá, když upadne na zem nebo do vody. Ostří nedokážete udržet, pokud s ním budete řezat do hřebíků, kovů a suků měkkého dřeva (zejména do suků kanadské jedle). Nikdy nestrkejte nůž do ohně. Nůž tak zakalíte a pokazíte. Neznehodnocujte svůj nůž tím, že ho budete používat jako kladívka, klínku, šroubováku nebo páčidla. Noste s sebou vždy malý brousek nebo pilníček, abyste mohli nůž udržovat stále v dobrém stavu. Dnes má smysl nosit jen zavírací nůž. Lovecký nůž (dýka) má dnes už malý význam a nestojí za to se s ním tahat.

Kdo umí vyrobit půl tuctu podpalovačů za sebou (6 kusů), prokáže tím, že dovede dobře zacházet s nožem. Podpalovač, čili “ježek”, je hůlka z měkkého dřeva silná asi 25mm, dlouhá 15¸ 20cm, rozřezaných do tenkých třísek, které drží po hromadě. Na jednom konci zůstává v celku, na druhém konci je rozřezaná na třísky. Podpalovač dokážete udělat, jen když máte ostrý, silný nůž, dobře vybraný kousek měkkého dřeva bez suků a pevnou ruku. Je-li dřevo dobré, nesmí z dokonalého podpalovače odpadnout jediná tříska.